Zlaté mince

Mince jsou jedním z nejdéle trvajících prostředků směny, první zmínky se objevují již před 4500 lety. Evropská kultura datuje vznik prvních mincí kolem 7. století před Kristem v Lydii (historickým územím v Malé Asii shodným zhruba s dnešními tureckými provinciemi İzmir a Manisa). Ovšem opravdový rozmach přišel s antickým Řeckem, kde se standardizovala váha a ryzost. Na našem území se setkáváme s první mincí až 400 let před Kristem. Původně mince měly stejnou hodnotu jako drahý kov, ze kterého byly vyrobeny. Později se začaly mince „šidit“ příměsemi levnějších kovů a jejich hodnota začala být spjatá se spolehlivostí panovníka, který je vydal. Různé mince měly různou pověst v zahraničí a byly různě ceněny. Novodobá mince totiž sama o sobě nemá žádnou hodnotu, a pokud by se za ni nezaručil stát, tak by se jednalo o pouhý kus plechu. Mince není jenom symbolem, ale i důležitým znakem suverenity. Ten kdo razí vlastní mince je nezávislí na okolí, a není nikomu podřízen.

Před vznikem mincí se jako platidlo používaly různé předměty, například jantar, nebo probíhala výměna zboží mezi sebou. Každý měl svoji specifickou činnost a následně šel se svým výrobkem za jiným člověkem, a tam vyměnil svoje výrobky za jeho. V době bronzové se přenesla platební funkce na kov, který byl tvořen v různých tvarech: bronzové kroužky, miniaturní sekerky, nákrčníky, spirály, náramky, sekery. První rozmach mincí na území Čech a Moravy přišel až s Kelty. Předlohou se jim stala makedonská měna, zlatý statér.